Trolejové vedení
Tramvaj bez troleje? To si dnes ani nelze představit. Nebyla už by to klasická tramvaj. Proto také mnoho modelářů, kteří se zabývají modelováním tramvajových vozidel (a s tím související stavbou tratí) používají trolejové vedení. V mnoha případech není funkční, slouží v podstatě jen jako dekorace. Já si ovšem myslím, že když už jednou trolejové vedení je, tak by funkční mělo být. Budeme-li modely provozovat na kolejivu LGB, nebo jiném průmyslově vyráběném, tak není potřeba používat funkční trolej, vozidla lze napájet jen z kolejnic a trolejové vedení mít opravdu jen jako dekoraci. Provoz modelů bez trolejového vedení ztrácí mnoho ze svého půvabu opravdovosti... Obzvlášť u těchto velkých modelů nevypadá provoz bez troleje příliš věrohodně (viz Video2).
Vlastní trolejové vedení lze konstruovat různými způsoby. Budou-li v provozu jen vozidla s pantografem, lze použít velmi jednoduchou konstrukci, kterou popíšu dále. Budou-li však v provozu i vozidla s tyčovými sběrači, musí se použít složitější a nákladnější konstrukce. Jeden z mých kolegů používá jako trolejové vedení pro tyčové sběrače (kladky) kolejnicové pruty pro železniční modely velikosti HO. Má vyvinuty i funkční vzdušné výhybky. Nevylučuji však ani možnost, že si každý poradí po svém a vymyslí si sám originální řešení.
Trolejové vedení se skládá ze sloupů s výložníky a vlastního trolejového drátu. Pokud budeme vyrábět sloupy, záleží jen na našem vkusu, jak moc je chceme mít věrné. Obecně lze říct, že sloupy je možné zhotovit z různých materiálů. Jako optimální řešení pro zhotovení sloupů trolejového vedení je použití hliníkových nebo duralových trubek o vnějším průměru 10 – 12 mm. Tyto trubky se dají koupit nejen v prodejnách železářství nebo domácích potřeb, ale i v obchodech typu hypermarketů (Hornbach, OBI, Baumax, apod.). Bývají v délkách obvykle 1 metr. Tuto délku rozdělíme na tři stejné části, čímž získáme tři sloupy o výšce cca 33 cm. A nechceme-li je dál vylepšovat, mohou zůstat tak jak jsou. Výložníky lze zhotovit například ze svářecího drátu o průměru cca 3 mm. Doporučuji však po zkušenostech tvrdší materiál, např. ocelovou kulatinu, která je k sehnání například v prodejnách modelářských potřeb. Úprava sloupů i výložníků do dobového provedení, nebo provedení příslušného města, to už ponechávám stranou. Každé město, někdy i části města mívají svá specifika, o době ani nemluvě. Při konstrukci dbáme na to, aby výložníky byly umístěny v určité konstantní výšce nad kolejnicemi. Za optimální výšku pro měřítko 1:22 lze považovat cca 26 - 27 cm. Pochopitelně, že pokud budeme mít na trati nějaký podjezd nebo tunel, musíme tuto výšku adekvátně snížit. Ale pozor! Nesmíme přitom zapomenout, že vozidlo má určitou výšku a sběrač se sníží také jen do určité míry a níž to už prostě nepůjde (průjezdní profil). Výložníky je také potřeba dostatečně upevnit ve sloupech.
Jako trolejový drát je nejlepší použít měděný drát o průměru cca 2 mm. Je ale potřeba počítat s tím, že časem dochází k jeho oxidaci a vždy před zahájením provozu (pokud nebyla trať několik týdnů v provozu) se musí jeho spodní část, která přichází do styku se sběračem vozidla, očistit (např. jemným smirkovým papírem). V tom nejjednodušším provedení trolejového vedení se drát natáhne výložník od výložníku, řádně se napne a okolo výložníku se otočí jeden závit. Tímto způsobem postupně pokračujeme až máme zatrolejovanou celou trať. Popsanou konstrukci momentálně používám a nejsou s ní žádné větší problémy. Má ovšem jedno zásadní omezení – nelze zde provozovat vozidla s tyčovými sběrači bez použití adaptéru. Pro „fajnšmekry“ lze ještě dodat, že v místě obtočení trolejovým drátem si na výložník mohou navléknout kousek izolační trubičky, aby se zcela zamezilo elektrickým svodům mezi trolejí a kolejnicemi, je-li trať vedena v zemi. Ale samozřejmě existují i jiné možnosti natažení i uchycení trolejového drátu. Zrovna tak existují i možnosti použití jiného materiálu. Ve vozovně nyní místo drátu používám stejný hliníkový profil jako na kolejnice. Důvodem je kupodivu menší problém oxidace, a tedy odpadá nutnost čištění před zahájením provozu. Čištění troleje v uzavřené vozovně není technicky jednoduše proveditelné.
Při umístění sloupů do terénu máme opět několik možností, které souvisí s konstrukcí kolejového svršku. V zásadě jsou ale možnosti dvě. V prvním případě kolejivo bude jen volně položené na povrchu, popřípadě lehce zasypané pískem, štěrkem či zeminou, anebo ve druhém případě bude umístěné napevno do betonového lože. V prvním případě lze sloupy do země třeba jen zatlačit (nebo zatlouct), popřípadě je lze vybavit těžkým stojánkem a nechat je volně stát (zásadně nedoporučuji pro stálá kolejiště). Ve druhém případě se stávají pevnou součástí betonového lože, do kterého je zapustíme tak, aby výložník byl právě oněch 26 - 27 cm nad temenem kolejnic. Tady je potřeba ještě konstatovat, že budou-li sloupy do země jen zatlačeny, při rozmáčení terénu hrozí nebezpečí, že při provozu dojde k jejich vyviklání a posunu trolejového vedení, což může mít velice nepříjemné následky…
Existuje však ještě třetí možnost, kterou jsem v terénu nevyzkoušel. Spočívá ve zhotovení držáků sloupů upevněných ke kolejnicím. Pak by odpadla nutnost zatlačovat sloupy do země. V tomto případě je zapotřebí dopředu počítat s výškou výložníků, protože tuto výšku nelze nijak regulovat, jako v předchozím případě hloubkou zatlačení. V praxi jsem si tuto možnost ověřil v případě modulového kolejiště, které ovšem není určeno do volného terénu.
Jednotlivé sloupy umísťujeme od sebe na rovném úseku tratě v maximální vzdálenosti 75 cm (za optimální považuji asi 60 cm), v oblouku je tato vzdálenost podstatně menší a rozhodně by neměla přesáhnout 35 cm. Od kolejnic je umísťujeme tak, abychom s rezervou dodrželi průjezdný profil vozů. Nesmí docházet k zachytávání žádné části karoserie vozidla o sloupy. Především v oblouku je potřeba počítat s vychýlením částí karosérie. Pokud umístíme sloupy vně oblouku, tak zejména při provozu s vozem typu KT8D5, který vybočuje více než jiné vozy, je tato záležitost velice choulostivá. Proto raději umísťuji sloupy dovnitř oblouku, kde všechny vozy vybočují prakticky stejně. Na mém kolejišti používám vzdálenost od kolejnice na rovném úseku cca 6 cm a v oblouku cca 8 cm. Pokud používáme výhybky, musíme počítat i s umístěním sloupů nad souběh kolejnic, kde se také větví trolejové vedení.
Co se týče montáže výložníků, lze to provést následujícím způsobem. Do sloupu v určené výšce vyvrtáme díru příslušného průměru, výložník zasuneme do otvoru a z obou stran ho mírně zdeformujeme, popřípadě můžeme zakápnout vteřinovým lepidlem. Tím se jeho poloha zajistí proti posunutí. Lze i opatřit konec výložníku závitem a sloup sevřít z obou stran maticemi. Pokud jde o délku výložníků, tady je třeba konstatovat, že by neměly být zbytečně dlouhé. Můžeme vycházet z reálu a podívat se jak to vypadá v různých městech a na různých tratích, ale můžeme vycházet i z vlastních nároků a potřeb. Výložník by ale měl být alespoň o 2 cm delší, než je bod upevnění trolejového vedení.
Na závěr ještě můžeme sloupy a výložníky natřít nějakou odpovídající barvou.